Apple TV 3 – 1. díl

 

Zvažujete nákup Apple TV? Také se říkáte, že články o ní jsou sice zajímavé, ale nakonec z toho člověk moc nepobere? Rád bych dnes psal o Apple TV 3, mých zkušenostech, pocitech, které provázeli nejen nákup, ale i vybalování, první spouštění a dojmy z Apple TV jako takové.

Apple TV může být rozporuplným zařízením. Alespoň tak jsem se k němu stavěl díky všemožným (někdy i těžko uvěřitelným) internetovým diskusím. Pojďme se tedy na to podívat mnohem blíže, aneb jak se redaktor Jablečného světa stal majitelem prťavé krabičky s nakousnutým ovocem. Aby vás článek nevyčerpal, rozhodl jsem se jej rozdělit do dvou po sobě následujících dílů. Takže dnes to bude o tom, jak jsem se vůbec hledal odvahu toto zařízení přinést domů. Tentokrát to nebylo o ceně, ale o využitelnosti.

Jak to začalo

Po celkem dlouhou dobu jsem si už jako student theologie začal skládat domácí kino z různých starších dílů, které se lidem nehodily. Po čase, to už uběhlo pár let po dokončení první části studií, díky vánocům a finanční podpoře rodičů přišla televize. Ta nahradila starou Teslu, kterou jsme známému měli odvézt na sběrný dvůr, ale slovo dalo slovo a nebyl problém ji hodit do opravny. Waaaau, takže je doma nádherná a pro nás naprosto dokonalá LCD telka. Možná by to stačilo, ale spíš k té pohodičce chyběla možnost streamovat filmy z PC do TV. Díky staršímu modelu televize jsme ochuzeni o podporu některých kodeků a tak ani možnost nahrání obsahu na USB flash disk, připojení do LCD panelu, nebyla tou nejvhodnější.

Nezačal jsem přemýšlet o Apple TV, to v žádném případě. Vždyť moudré hlavy na internetu řešili omezení formátu a tak dále. Spíš mne lákala různá multimediální centra. Ale ono to ani s nimi není až tak horké. Proč? Ten model má to, jiný ono, všichni dohromady umí moc. Každopádně šikovnější univerzální řešení přišlo ještě před dvěma lety na pěkný balík. Jediné pro mne vhodné řešení bylo čekat. Sice to bylo těžké, ale zároveň stejné jako při skládání domácího audiosystému nebo třeba jen televize.

Apple iPad 2 otevírá bránu

Po Apple produktech jsem pokukoval dlouho, ale až iPad 2, který jsem si mohl díky kamarádovi a kolegovi z Liberce vyzkoušet, jsem se opravdu rozhodl udělat krok do neznáma. Naopak si někdy rvu vlasy, že jsem se tak dlouho zabýval jiným operačním systémem, který je sympatický, ale ve srovnání s MAC OSX je to opravdový „sajrajt“ – omlouvám se všem fanouškům Windows. Jsem zaujatý a jsem rád, že se má zkušenost s počítači posunula do dnešní podoby. Tak tedy díky iPadu mne Apple mne přivítal otevřenou náručí a dodnes toho nelituji. Ikdyž nebylo tomu tak na 100%. Ještě dnes cítím nepříjemné pocity ze seznamování se s iTunes.

Zkrátka, bylo to příšerné. Prostředí se mi zdálo být strašně moc nelogické, humpolácké, omezující a nepřívětivé. Dlouho jsem si dělal pořádek v hudbě, respektive, snažil jsem se ji udržovat tak, jak mi to vyhovovalo. Ve chvíli, kdy jsem si přehrával jednotlivé složky, byl jsem naprosto spokojený. Měl jsem jednotlivé adresáře s digitalizovanými LP, kazetami i CD a nahrávkami z rádia na datovém disku a hlavní složka „MP3“ po dvojkliku vedla k mnoha nabídkám. Tehdy se mi to zdálo být přehledné (asi i proto, že to všechno se odehrávalo upraveném prostředí Total commanderu). Snaha o přechod na jiný soft mne oslovil velmi negativně. iTunes veškerou mou práci během okamžiku „zprasil“ do divných adresářů. Pro mne, odkojeného na windowsech, hnus. S iPadem 2 se oddávám radosti z používání jablečného zázraku, ale iTunes mi nesmí přes práh.

iTunes + iPhoto mění pohled na pořádek v počítači

Uživatelům jablečných zařízení je zřejmé, jak jsem se mýlil a zdánlivé uspořádání složek ve skutečnosti žádným pořádkem nebylo. Protože jsem dlouhodobě nemocný, začal jsem s úpravou mp3 tagů a tříděním hudby, kterou vlastně budu poslouchat, nebo kterou bych si v budoucnu rád pustil do sluchátek. Byla to práce zdlouhavá, ale aspoň člověk po 15 letech práce s počítačem zjistí, kolik toho má zbytečného a vlastně doma na CD skladuje něco, co nevyužívá a ani nevyužije. iTunes (a nemyslím jen na obchod) byl zkrátka noční můrou a já nehodlal být žárovkou, která by ji přitáhla. Každopádně díky iTunes a iPhoto jsem pochopil, že k pořádku v počítači (či jiném zařízení) není zapotřebí mít je roztříděné dle adresářů. iTunes i iPhoto se staly mými kamarády. Ano, nelze mluvit jen o nějakých programech, které jsou součástí počítače. Jsou to programy, které člověka mohou někam posunout. Jak je krásné mít fotografie rozdělené dle jednotlivých událostí, klíčových slov, obličejů, místa pořízení, datumu atd… Jak krásně se v nich hledá a jak jsou dokonale roztříděné. A iTunes? Hudba s grafikou v jakémkoli zařízení. Třídění skladeb dle interpreta, žánru, možnost třídění a práce s knihami.

Najednou si člověk uvědomí, že i filmy chce mít v iTunes. Tedy, tak to alespoň prožívám já. Nechci nikoho tlačit k tomu, že je to pro něj ideální cesta. Popisuji to, co mi funguje a hlavně, to, co mne baví. Takže nákup Apple TV začíná hryzat v podvědomí. Zvláště, když se začalo proslýchat, že dvojka má mít nástupce, který by dokázal zobrazovat Full HD rozlišení obsahu půjčovny v iTunes store. V dalším dílu bych se už rád zabýval zkušenostmi a tím, jak Apple TV nakonec působí, jak ji používám a co na to říká manželka. Co si budeme povídat, druhá polovička někdy dokáže nastavit zrcadlo a bývá to prospěšné, i když to nemusí být hned příjemné. Jak to tedy bude? Dočtete se příště 🙂

 

Více fotografií najdete na naší FB stránce